Vybíráme z e-shopu
Vybíráme z e-shopu
Přihlaste se ke svému účtu Le Chaton

Registrovaný uživatel získá snadný, rychlý a jednotný přístup ke všem našim on-line aplikacím včetně řady dalších výhod. Nezapomeňte si získat svou kartičku KVV 5% slevou.

Lezu ženským do kabin

Sháněli někoho do obchodu s prádlem, tak jsem to vzala, abych neseděla doma. Nemám problém s komunikací. Začala jsem ženským lézt do kabiny, a sahat jim na prsa. Bez toho se správná velikost nenajde.“

Helena Konarovská: Lezu ženským do kabin a sahám jim na prsa

Zajímala mě nejen jako odbornice přes spodní prádlo a podprsenky, ale i jako člověk. To, že je pěkně od rány, jsem se přesvědčila už při prvním telefonátu. „Rozhovor? Klidně, ale připrav si, broučku, inteligentní otázky.“ Aby ne, takových už tu bylo a všichni se jí ptali na to samé, takže jí to musí už pěkně nudit.

Napsala jsem si zhruba body, protože mi bylo jasné, že při jejím naturelu to nebude stylem „otázka – odpověď“, ale doslova smršť. Oblékla jsem si dokonce svou nejlepší podprsenku, kdyby náhodou došlo na lámání chleba a dostaly jsme se od teorie k praxi. U paní Konarovské bych se nedivila ničemu.

Vešla energicky do svého butiku, hodila na mě oko.

„Á, už je tady to zvíře?“ To myslela mě. „Kafe. Zvíře si vezmu s sebou nahoru, a jestli bude chtít, udělejte mu taky.“

To vřelé oslovení ze mě setřáslo poslední zbytečky trémy a mohla jsem položit první (určitě banální) otázku.

Dnes patříte mezi celebrity a ve svém oboru nemáte konkurenci, jak to všechno začalo?

„Příroda mě obdařila velkými ňadry, a když jsem na sebe sháněla plavky, všude na mě koukali z patra a říkali: Na „TO“ nic nemáme! Vždycky jsem odešla „s brekem“. Ale kvůli tomu jsem si svůj vlastní obchod neotevřela. K prádlu jsem se dostala vlastně náhodou. Když zrušili ÚLUV, kde jsem pracovala, neměla jsem do čeho píchnout. Sháněli někoho do obchodu s prádlem, tak jsem to vzala, abych neseděla doma. Nemám problém s komunikací. Začala jsem ženským lézt do kabiny, a sahat jim na prsa. Bez toho se správná velikost nenajde.“

Co tomu říkaly?

„Většinou jim to nevadí. Ale některé ženy mají problém dotýkat se samy sebe, nemají vztah ke svému tělu, a tak je jim nepříjemné, když se dotýká někdo jich. No tak vem si pořádně tu svou kozu do ruky a nacpi ji do toho košíčku… (A názorně předvede na sobě.) Za to může výchova. Ta dokáže napáchat na ženské psychice nenapravitelné škody. Většina žen je se svým poprsím nespokojená, buď se jim zdají moc malá, nebo moc velká. A správná podprsenka jim může narovnat sebevědomí.“

„Je to začarovaný kruh. Zakomplexovaná matka těžko vychová sebevědomou dceru. Matka, která nesnáší své tělo, nenaučí svou dceru, aby se měla ráda. A nespokojená matka většinou vychová zase nespokojené dítě.“

Trpíte profesionální deformací a koukáte ženám na prsa?

„Na jasně. Teď už mi stačí tři vteřiny a vím.“ (Trochu se zaklonila a mrkla na mě, znaleckým okem.) „Vás bych šacovala na jednoduché prádlo, jednobarevné, žádné krajky a vzorečky.“

Odhadla mě naprosto přesně.

Ale já bych si taky třeba ráda pořídila nějakou kraječkovou, nebo červenou…

„K vám by to nešlo. Není vám to vlastní. S tím se prostě musíte sžít, abyste se cítila dobře. Nenaučila jste se to nosit. Tuhle jsem v Paříži pozorovala tak dvanácti, třináctiletou cácoru, jak si zkoušela kalhotky. Vystřídala jich spoustu, vždycky vylezla před kabinku a pozorovala se ze všech stran. Jestli jí někde nevylezl nějaký „špíček“, jestli se to někde nezařezává, jestli jí to správně kopíruje prdelku. Přesně věděla. Ty, co si vybrala, byly naprosto dokonalé.“

„Takže buďte svá a do ničeho se nenuťte. Doporučila bych nějakou jednoduchou, třeba lahvově zelenou, červená je na vás moc výstřední. Vy jste praktik s mužským myšlením.“(Zase mě prokoukla.)

Pravda, neumím používat ty klasické ženské zbraně, jsem jako hrom do police.

„Máte zase jiné přednosti, které dokážou okouzlit, nemyslete si. Jste typ Francouzky. Přesně. Tmavé obočí, tvar rtů, hladký účes, široká ramena. Nechte si ušít kalhotový kostým, do něj bílou košili a uvidíte… Nebo třeba malé černé.“

Mám nohy do o, sukně nenosím.

„Stačí zvolit správnou délku. A co si myslíte, Francouzky. Ty mají taky křivé nohy a klidně si vezmou vzorované punčochy!“

„A jsme zase u toho sebevědomí. Když jsem si měla obléknout svoji první podprsenku, byl to děs. Nakonec jsem chodila bez ní až do dvaceti, než na mě kluci začali pokřikovat kvůli trčícím bradavkám. Jednu moji známou jsem naučila nosit podprsenku až ve třiapadesáti. Do té doby chodila bez. A ta měla prsa… opět názorně ukáže velikost. Byla to jinak velice inteligentní a elegantní dáma. A najednou jí začalo být podezřelé, že na ni všichni nějak divně civí. A co sis myslela? Že to nikdo nepozná? Přitažlivost zemská je pěkná potvora. Kdy jsi měla na sobě naposledy podprsenku? V sedmnácti!“

„Ale to je případ od případu. Měla jsem zákaznici, které bylo osmdesát, a měla prsa jako patnáctiletá. A naopak třináctiletá měla prsa staré ženy.“

A co push-upky? Připadá mi to jako podvod na muže…

„Pokud má žena push-upku a cítí se v ní dobře, žádný muž to nevnímá. A pokud si ji svléknete a on si víc všímá výztuže než vašich prsou, tak není něco v pořádku s ním, a ne s vámi.“

Určitě k vám chodí nakupovat podprsenky i muži. Znají správnou velikost, nebo ukazují: „Asi takhle?“

„Jak kteří. Někteří ukazují i podle dlaně, jiným doporučím, aby přinesli třeba nějakou starou podprsenku. Muži je většinou „kradou“ ve špinavém prádle a tajně nosí ke mně. Podle obnošenosti se dá snadno odhadnout velikost a případné nedostatky. Kde je vytlačený košíček, na jaký háček se zapíná, jak jsou vytahaná ramínka. Ale muži, kteří se ženám věnují a vezmou ji na nákup s sebou, umí většinou vybrat lépe než ženy. Inteligentnímu muži ale stejně záleží víc na tom, aby pro něj byla žena sexy, a vnímá spíš její ňadra než podprsenku.“

Jaký máte názor na silikonová ňadra?

„Dřív jsem to odsuzovala a říkala, smiřte se s tím, co vám příroda nadělila, mějte se ráda taková, jaká jste… ale pak jsem to přehodnotila. Všechno, co podpoří ženskou psychiku, je ku prospěchu. A prsa jsou pro ni hodně důležitá. Smíří se třeba s amputací nohy nebo ruky, ale když jí amputují prsa, úplně jí to položí. Ženská psychika je strašně křehká, a dnešní společnost na ni klade obrovské nároky, takže všechno, co jí může pomoc, je dobré. Ale zase se to nesmí přehánět. Jsem pro, aby si žena nechala „vykojená“ prsa poupravit, ale když si plošice dá udělat „géčka“, která jí z hrudníku trčí jako nehybné balony, vypadá to nepřirozeně. Měla jsem zákaznici, která si dlouhé roky šetřila na silikonová ňadra, a když už je konečně měla, najednou se cítila nesvá. Samozřejmě, že to přepískla, a byly pro ni cizí. Teď mi tady nekňuč, máš, cos chtěla. Tos musela mít rovnou kozy za devadesát tisíc a nestačily ti za padesát? Teď si, holubičko, zvykej!“

Chodí za vámi spousta žen. Mnohé se stále vrací, ale našla se nějaká zákaznice, které jste nedokázala poradit?

„To tady byl kluk, no kluk, asi tak osmadvacet, že chce ženě koupit podprsenku. Žádnou neměla, chodila v tričku uvázaným na uzel. Ta holka byla přesně ten případ, na kterém se podepsala její vlastní matka. Sama měla malá prsa a holka se jí „nepovedla“. Co ti tady narostlo, říkala jí s opovržením, a protože holka maminku bezmezně milovala, začala mít ke svému tělu odpor. Co řekla maminka, bylo svaté. Vyzkoušela si tady pár podprsenek, mimochodem moc jí slušely, měla opravdu hezká ňadra, ale nakonec se zabejčila, že žádnou nechce, a zase si uvázala to svoje triko na uzel. Když žena nemá kladný vztah ke svému tělu, tak jí žádná podprsenka nepomůže.“

Vy pomáháte ženám, pomohl naopak někdo vám?

„Tenkrát jsem dostala v tom obchodě s prádlem padáka. Moc vám děkujeme, strašně jste nám pomohla, ale už vás nepotřebujeme. Starou, se třema dětma vás nikdo nezaměstná.“

„Jenomže já neprohrávám. Přišla za mnou bývalá zákaznice. Holka bohatá, ať začnu sama podnikat, že mi půjčí z prodeje baráku. Tak já začala. Úplně jsme se vydali z peněz, stačilo to tak na zařízení krámu, ale ona ty prachy nakonec nesehnala, protože se jim barák nepodařilo prodat. Když už se mělo otvírat, měla jsem prázdné regály a žádné zboží. Sedíme s manželem v tom prázdném krámu, když přišla babička s vnučkou, také mou zákaznicí, a sedla si tady k tomu stolu. Povídáme si a ona se obrátí na manžela. Odvezeš mě? Samozřejmě, můj muž je gentleman. Kam pojedeme? Do banky.“

„Brzy se mi podařilo všechno splatit a teď už mám třetí krám.“

A proč se vaše značka jmenuje Le Chaton (koťátko), a ne třeba De Chevre (koza)? (Pokusila jsem se na závěr o „vtipnou“ tečku.)

„Protože mám kromě manžela a tří dětí ještě dvě kočky. Válely se v kuchyni na zemi, všude překážely a můj nejmladší syn (mluví dobře francouzsky) na ně kouká a říká. A co takhle Le Chaton?“

S paní Konarovskou by se dalo povídat dlouhé hodiny. Umí nejen nádherně, poutavě a vtipně vyprávět, ale i pozorně naslouchat. Někdy se naše role úplně vyměnily a ptala se ona mě. Ale můžu říct, že mi to vůbec nebylo nepříjemné, naopak. Na mou podprsenku jsme se nakonec nedostaly, ale není všem dnům konec. Určitě se tam v nejbližší době zase vrátím.

Autor: Dana Svobodová

převzato z zena-in.cz.

Další články z naší poradny
Vaše otázky, odpovědi a komentáře
JIna 16.03.2017 07:14

Dobrý den,
po nespokojenosti s přístupem prodavaček ve Vodičkově ul. jsem se s odstupem času rozhodla navštívit prodejnu v Opletalově ul. Paní Helena sice přítomna nebyla, ale přístup prodavaček byl prvotřídní. Z nabídnutých 3 typů podprsenek, jsem si okamžitě 2 koupila a pro tu třetí se tam v nejbližší době vrátím. Opravdu je to úplně jiný pocit a asi jako většina žen jsem zjistila, že celý život si kupuji nesprávné velikosti. Vřele doporučuji i těm, kterým se cenová relace zdá příliš vysoká, výsledek skutečně stojí za to!

×
Sledujte nás
Přihlaste se ke svému účtu Le Chaton

Registrovaný uživatel získá snadný, rychlý a jednotný přístup ke všem našim on-line aplikacím včetně řady dalších výhod. Nezapomeňte si získat svou kartičku KVV 5% slevou.